Domů » Nezařazené » 9.9.2018, Blue Stone

9.9.2018, Blue Stone

Říj 7, 2018
Publikoval:
53 přečtení

Devátého září se v německém Waltersdorfu, na severní straně hory Luž, která dala název celému zdejšímu pohoří, konal netradičně pojatý závod Blue Stone. Formátem se závod nejvíce podobá horské časovce, ale startuje se hromadně v několika vlnách rozdělených dle kategorií a hodnoceni nejsou jednotlivci, ale dvojice závodníků – mužů, žen nebo nebo smíšených – rozdělených do kategorií dle součtu věků obou účastníků… Zajímavé, originální.

Letošního ročníku se zúčastnili čtyři naši závodníci, tedy dvě dvojice, ve složení Lebduška-Šrajer a Hobrlant-Peroutka. Dvojice Lebduška-Šrajer dokončila závod na 3. místě v kategorii Muži 70-99 let, dvojice Hobrlant-Peroutka dokončila závod těsně pod podiem na 4. místě. V této kategorii dokončilo celkem 6 dvojic.

Honza Lebduška, neskrývaje radost, popsal závod takto: „Časovka dvojčlenných týmů do vrchu na 8km s převýšením 400 se startem ve Waltersdorfu a cílem na oblíbeném místě – Chata Luž. Na začátku cca 1km rovinka, poté 2,5km brutální kopec, kde už jsem skoro slejzal z kola, že budu tlačit. Kolega Petr Šrajer jel jako stroj a absolutně jsem mu nestačil, ale jelikož musí dojet dvojice do cíle pohromadě, musel na mě Petr počkat. V rovinatějším úseku už jsme jeli pohromadě, ujel mi zase až těsně před cílem, kde bylo opět trochu stoupání. Už na startu bylo jasné, že se 4 týmy poperou o třetí místo, protože dvojice Aleš Vohanka, Jiří Švorc a Herbert Schwarz, Daniel Nosek by museli mít nějaké technické problémy, jinak je skoro nemožné je porazit, a tak se také stalo. Díky Petrovu tempu, za nímž jsem plápolal jak na provázku, jsme urvali třetí flek, zezadu jištěni naším druhým týmem Pavel Hobrlant-Martin Peroutka, kteří skončili čtvrtí. Huráááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá.“

Pavel Hobrlant to cítí trochu jinak: „Původně jsem chtěl jet na rovinatou silniční časovku do České Lípy, která by mi asi sedla lépe, ale Martin neměl parťáka, tak jsem to vzal a to i přes fakt, že kolem Luže se dobrovolně nepohybuju, protože mě ten kopec prostě ničí. No, tým je tým, tak jsem to vzal. Hned jak se závod, zhruba po prvním kilometru po rovině, zvedl do kopce, začal jsem si v duchu nadávat. Nepřestal jsem ani na vrcholu prvního, delšího kopce, po kterém přišel parádní sjezdík po kořenech. Díky neznalosti trasy a domněnkám, že půjde o čistě šotolinovou záležitost, nahustil jsem do plášťů lehce přes dvě atmosféry a díky tomu ztrácel i ve sjezdech, které mi většinou problémy nedělají. Celkově vzato, fyziku a hodiny v sedle nenahradíš, aneb cyklistika, zvláště ta horská, není pro hrochy a bez tréninku není výsledků. Vrátím se sem, až zhubnu a něco najedu! Howgh!“

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *