Domů » BLOG » ŠTĚPÁN AUBRECHT – PÁN Z DUBŮ

ŠTĚPÁN AUBRECHT – PÁN Z DUBŮ

Čvn 2, 2020
Publikoval:
489 přečtení

Osmé místo na Pekařce, třetí místo na Borečku, dvanácté místo na Mur de Grabštejn, ale především vítězství v hlavním závodu a suverénní vítězství v soutěži Ultramaratonec! To je bilance Štěpána Aubrechta na letošním ročníku Okolo 80 dubů. Tak jsme si o tom přes e-mail trochu pokecali…


Kdo je Štěpán Aubrecht? Představ se nám…

Aktuálně asi cyklista na půl úvazku. Vyřešil jsem různý zdravotní potíže a můžu se tomu konečně věnovat bez omezení. S ultra jsem začal v roce 2017 a okamžitě mě to chytlo a nepustilo. Od té doby postupně přidávám na vzdálenostech a náročnosti. K tomu si s parťákem občas zajedeme hobby MTBO závod. Jezdíme spíš ty delší, kde se uplatní vytrvalost. V pracovním životě jsem IT konsultant a kolo mám na zlepšování nálady po řešení problémů se softwarem jedné německé firmy na tři písmena :).

Štěpáne, jsi vítěz soutěže Ultramaratonec a zároveň jsi zajel i nejrychlejší kolo a ani na ostatních segmentech jsi nebyl úplně pozadu… Jakto? Jak jde dohromady vytrvalostní soutěž s tou rychlostní?

Ultra kategorie byl můj hlavní cíl a rychlé kolo jsem si zajel „na zkoušku“. Nějakou výbušnost v sobě mám z MTBO závodů a když se to spojí s vytrénovanou psychikou z ultra akcí, tak to vyšlo. Tam když něco bolí, tak to bolí třeba 5 dní. Když fouká vítr, tak třeba 200 km v kuse. Když prší, je zima a tak bych mohl pokračovat :). Prostě hlava dělá hrozně moc a „co tě nezabije, to tě posílí“. Takže při rychlém kole jsem se na displeji nekoukal na tepovku, zatnul zuby a věděl, že to bude bolet maximálně 25 minut.

Přiznám se, že před závodem bych si v rychlostní soutěži tipnul jiné koně, které ty jsi ale nechal za sebou. Chystal ses na to, že kromě vytrvalostní kategorie dáš i tuto?

Jak jsem psal výše, tak ne. Byl to prostě pocit, že bych to mohl zkusit. V neděli předtím jsem si dal trénink na Ještědu. 5x od kruháče u Magny nahoru na Ještěd a docela to jelo. V pondělí volno a v úterý asi vyšla superkompenzační křivka. Stejný princip uplatňuji i před MTBO závody a vychází to. Těch Ještědů teda nejezdím tolik, ale jinak je to stejný.

Tvůj vytrvalostní závod – mám trať Dubů najetou poměrně dobře a tím spíš si nedokážu představit, že bych ji objel třeba desetkrát za sebou, natož padesátkrát – co tě k tomuto počinu vedlo? Už jsi někdy něco takového jel? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Těch 50 jsem ze začátku bral jako hec od Davida Zemana :). Pak jsem o tom začal přemýšlet, spojil to s tréninkem v délce 24 hodin a bylo rozhodnuto. Podobná vzdálenost se totiž na ultra jezdí v rámci prvního dne, a kdo se chce umístit, tak první noc prostě nespí. Stejnou vzdálenost jsem jel loni ve Francii na akci Paris-Brest-Paris a letos před měsícem na akci Okolo Moravy. Počet kol je zase o nastavení hlavy. Naučil jsem se, že tyhle objemy prostě musíš brát po částech. Nesmíš přemýšlet o tom, že jedeš 50 kol. Před sebou máš vždy jen jedno kolo. Když ho dokončíš, tak se soustředíš na to další. Tuhle taktiku nepoužívám jen při cyklistice, ale hodí se i v běžném životě. Cyklistika mi dala hodně zkušeností, které se dají použít i jinde a naopak. Na ultra distancích je hodně triků, jak ošálit hlavu, aby to člověk ujel. Třeba v Japonsku jsem si na kopec vozil kus dortu a nahoře se odměnil :).

Jak se dá na tento typ závodu připravit? Předpokládám, že jde hlavně o vytrvalostní trénink… Kolik tak ročně najedeš kilometrů?

Roční nájezd jsem dřív měl kolem deseti tisíc. Loni jsem konečně vyřešil jarní alergii a jel 4 ultra akce v zahraničí. Dohromady to pak bylo 16 tisíc. Letos to asi bude ještě víc, protože při karanténě nešlo nic jiného dělat, takže mám aktuálně najeto 8,5 tisíce. Příprava je dlouhodobá a počítal bych to na roky. Tělo a hlava se postupně adaptuje a postupným přidáváním se člověk může dostat na tuto úroveň. Musím ale dodat, že při těchto objemech už je bezpodmínečně nutné kompenzovat zatížení cvičením core a stabilizace. Bez toho to nejde a problémy a disbalance se objeví a je po cyklistice. Sám jsem si tím prošel a myslím si, že cvičení mimo kolo je důležitější než najíždění kilometrů.

Dejme tomu, že dlouhodobě jsem se na takový závod připravil, co bych měl řešit před samotným závodem? Na co všechno je třeba myslet?

Bezprostřední příprava na ultra akci začíná třeba týden předem. Rozjetí, kompenzace, kontrola a předělání kola na ultra režim, úprava jídelníčku (větší příjem než běžně). Důležitý je i plán samotné akce. Udělal jsem si časový rozpis, kdy co budu jíst, abych na to nemusel myslet. Musí se myslet i na oblečení do různého počasí, na servis kola a vybavení. Je to komplexní příprava a třeba v rámci zahraničních akcí si někdy připadám jak cestovní kancelář. To si ještě musíš zajistit letenky, přepravu kola, ubytování a pokud se k tomu přidá start a cíl v rozdílných městech, tak je to zábava na několik večerů :).

Zaujalo mě, co jsi jedl a pil při závodě… Přibliž nám to, co ukrýval kufr tvého vozu, kam jsi jezdil na svačinu. Jak často jsi jedl?

Když jsem s ultra začínal, tak jsem vozil různé tyčinky, cukry a další věci. To se ale nedá, protože to musíš vézt sebou a ještě ti to rozhodí glykemickou křivku. Naučil jsem se vystačit s tím, co koupíš u cesty v potravinách nebo na benzínce. Jedu v nízké intenzitě, takže jím převážně normální jídlo. Na Dubech jsem měl v kufru pizzu, 3x tlačenku, 2x hermelín, 8x housku, 6x banán, 1,5l coca-coly, 2x žvýkačky. Pak 4 voltážky jako odměnu nebo na překonání krize, 5l řídkého oinťáku, vodu, soli a železo v bobulích. Něco z toho jsem snědl v průměru jednou za kolo a půl.

Jak probíhala tvá regenerace po závodě? Jak dlouho taková regenerace trvá, než jsi schopen zase normálně fungovat?

Tělo se dokáže až neuvěřitelně adaptovat. Po první akci v roce 2017 mi návrat do normálu trval 14 dní a teď mi stačí 1 až 2 dny a můžu vyrazit na kolo. Samozřejmě zlehka, ale jinak mě nic nebolí. Celé je to ale opět o přípravě mimo kolo a také vyladění techniky a oblečení. Na ultra tě začínají bolet třeba nehty na nohou z toho, jak šlapeš celé dny v kuse. Bez hrazdy na řídítka bych nevyjel, protože si můžeš otlačit nervy v dlaních a pak 3-4 měsíce necítíš prsty na rukou. Samostatná kapitola je sedlo a kraťasy. To je skoro na román :). Internet je naštěstí plný zkušeností dalších lidí, takže jsem se na plno věcí připravil předem a některé lahůdky tak nemusel prožít na vlastní kůži. Obecně si myslím, že tyto „ultra“ výkony nejsou pro tělo nic nepřirozeného a je to možná spíš naopak. Aktuální výzkum na poli antropologie přišel s tvrzením, že člověk dřív lovil zvěř tím, že ji tzv. utahal. Tak dlouho za srnkou běhali, až jí utahali. To mohlo trvat několik dní. Tato vývojová fáze člověka trvala stovky tisíc let a tělo se na to adaptovalo. Aktuální vývojová fáze člověka je tu oproti tomu chvilku a tělo si prostě pamatuje a je stále připraveno na lov. Naopak je možné, že některé civilizační nemoci jsou způsobeny nedostatkem zátěže a pochody a látky, které tělo produkuje, tělo poškozují a jsou z toho problémy. Osobně tomu celkem věřím.

Jaký je tvůj názor na virtuální závodění, ať už se jedná boje na segmentech serveru Strava, jako v případě Okolo 80 dubů 2020, nebo o závody v aplikacích typu Zwift, Rouvy? Máš radši virtuální závody nebo ty „opravdové“ hromadné?

Já mám nejradši ty opravdové a nehromadné. Proto jezdím ultra a MTBO. Na obojím jedeš víceméně sám a nikdo na tebe nekřičí, neohrožuje tě nebo jinak neovlivňuje. Koncept virtuálního závodění na segmentech se mi líbí. Každý má víceméně stejné možnosti, jak využít počasí a je to také časově flexibilní. Na tomto způsobu jsem zatím nenašel nějaký zásadní zádrhel. Naproti tomu virtuální závody na trenažérech jsou podle mně nesmysl. Každý si ho může nastavit, jak chce, některé mají automatický volnoběh pro jízdu z kopce a dají se tam dělat další triky, jak se zvýhodnit.

Je závod Okolo 80 dubů tvým prvním virtuálním závodem?

Před pár lety jsem objel pár závodů v rámci Škoda virtual cupu. Nicméně tam to pak neskončilo moc slavně… Před koncem termínu pro nahrávání jízd se najednou začaly dít věci a lidi tam nahrávali jízdy s časy tak, aby byli na ohodnocených místech v pořadí. Jednoho „vítěze“ si pak přetestovali na nejlehčí trati ze seriálu a nepodal moc přesvědčivý výkon…

Na co se chystáš v dohledné době? Přijedeš se podívat na Okolo 80 dubů až se zase jednou pojede hromadně?

Kvůli covidu se musely přeložit akce v Irsku (Wild Atlantic Way) a Itálii (1001 Miglia) na příští rok. Aktuálně tak mám na červen závody DokolaMTB a pak Highlands Ultra. Na konci června a přes léto si objedu některé vyjížďky ze seriálu ultra-bike.cz, v srpnu se pojede Montes Ferrei a v září bude pomalu končit sezóna akcemi Bohemian Border Bash a Bohemia Divide. Na další roky už plány taky mám, ale to se uvidí podle situace. Turistické ultra akce se jezdí jednou za 4 roky, takže se musí plánovat hodně dopředu. Na Okolo 80 dubů se určitě přijedu minimálně podívat. Těch 50 kol ve mně probudilo nějakou nostalgii a není to naposled, co si to objedu. Jestli zkusím hromadný závod nevím. Nikdy jsem nejel závod v balíku a mám z toho respekt…

Díky za rozhovor a kolu zdar. Je to ten nejlepší způsob jak poznat sebe a krajinu kolem nás.

Štěpán

Ptal se: Pavel Hobrlant | odpovídal: Štěpán Aubrecht

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *