Domů » REPORTY » TOUR DE VENDELÍN

TOUR DE VENDELÍN

Srp 18, 2020
Publikoval:
155 přečtení

Tour de Vendelín je malý, takřka rodinný, závod, pořádaný harcovským minipivovarem Vendelín na trati, která je namotaná na Prosečském hřebenu mezi Libercem a Jabloncem. 15. srpna se konal jeho už 13. ročník a za náš tým se ho zúčastnili Honza Lebduška s Pavlem Hobrlantem. Honza dokončil na celkovém 8. místě a Pavel dorazil do cíle jako 11. z 22 dokončivších mužů.

Takhle svou účast v závodě viděl Pavel Hobrlant:
„Na kultovního Vendelína, závod, kde se v podstatě zrodila legenda Severní Větry (tenkrát ještě bez názvu), jsem se chystal už několikrát, ale nikdy mi to nevyšlo, většinou se mi závod kryl s konkurenčními podniky. Letos se mi konečně povedlo zúčastnit a závod mi tak nějak zapadal do konceptu. Potřeboval jsem otestovat sebe, nové kolo a také jsem potřeboval body do interního poháru Severních Větrů, nejprestižnějšího podniku sezóny, ve kterém si zatím vedu velmi dobře a to podotýkám, že v prozatímní výsledkovce nejsem sám!
Na místo závodu jsem se dostavil vozem, moje nejbližší konkurence přijela na kole a to je dostalo do nevýhody, zatímco oni byli unavení a museli se před startem dopovat točeným Vendelínem, já byl ztělesněním slova čerstvost. Organizace závodu byla perfektní, pořadatelé zvládli bravurně ukočírovat smečku všech pětadvaceti závodníků a závodnic a odstartovalo se na čas, v 11 hodin dopoledne. Kdybych neudělal taktickou chybu na startu, asi bych nemusel tolik spěchat, abych se dostal do vedoucí skupiny a možná bych s ní vyjel i první kopec. No, tak jsem tam vyjel aspoň s těmi svými, byl tam i Lebduch, takže jsem byl spokojen. To s tím infarktem, arytmií nebo co to bylo, teď přeskočím a navážu až na to, co se odehrálo, když jsem byl zase při vědomí. To jsme jeli kořenitou pěšinkou, kde jsem teda testoval to kolo. Po letech teď sedím opět na fullu a nadávám si za ty roky nepohodlí. V dálce před sebou jsem viděl Lebducha, tak jsem si řekl, že ho ještě zkusím… No, v následujícím výjezdu mi definitivně zmizel z dohledu. Zároveň já už jsem byl mimo dohled Větrů Radka Plechače, nejlepšího člověka na světě a Zdendy Zobala, mého nejoblíbenějšího cyklisty. Mimochodem, Radek mě přihlašoval do tohoto závodu a samozřejmě byl tak klubově oddaný, že mi nechal do startovky napsat Severní Větry místo KSM Hrádek! Ještě, že jsem nelenil a nechal si to přepsat, to bych si nemohl proplatit startovné! Zhruba od půlky prvního kola (jelo se na dva patnáctikilometrové okruhy) jsme jeli ve dvojici s kolegou, který pak skončil celkově devátý, tak bylo fajn, že jsem měl s kým občas prohodit pár slov a díky němu mi to tak nějak celkově líp utíkalo. Až do doby než mi zhruba v půlce druhého kola celkem s přehledem ujel „na výkon“. No, neztratil jsem hlavu a dojel závod v celkem solidním tempu (na mé poměry) na jedenáctém místě z 22 mužů, tedy v první polovině, čtyři minuty za Lebduchem a osm minut před Větry. Mimochodem hlavně ztráta pouze čtyři minuty na Lebducha mě těší, zvlášť po tom, co jsem mu v týdnu napsal, že už pro mě není soupeř, že se radši zaměřím na někoho slabšího, třeba ženy nebo děti. Díky pořadatelům, kteří připravili náročnou trať s téměř všemi možnými povrchy, těžkou (nastoupali jsme 950 m), ale jezdivou, jsem dostatečně otestoval i ten můj nový stroj a byl celkem mile překvapený nejen jeho pohodlím, ale i rychlostí jakou jsem na něm schopen vyvinout. Přátelská pozávodní atmosféra v útulném areálu zahrádky u Vendelína byla také velmi příjemná a tak je už prakticky rozhodnuto o mé účasti na čtrnáctém ročníku tohoto závodu… Tak zase za rok, přátelé!“

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *