Domů » FOTOGALERIE » BIKE BABÍ LÉTO

BIKE BABÍ LÉTO

Zář 4, 2020
Publikoval:
132 přečtení

Na 19. ročník tradičního srpnového MTB maratonu Bike babí Léto, který se konal 22. srpna opět v Hrádku nad Nisou, jsme se dostavili v hojném počtu. Možná ne tak hojném, jak v minulých letech nebo jak by se na domácí závod slušelo, ale pořád nás zde bylo dost a své výkony jsme předváděli na všech třech variantách trati i v dětských závodech.
Ty odstartovaly jako první, zhruba hodinu před hlavním závodem a měli jsme v nich zastoupení čtyř mladých pušek. V žácích to byl Davídek Šrůta, který po technických problémech se spadlým řetězem, dojel na posledním, čtrnáctém místě. V mladších žácích dokončil Tonda Nosek na sedmém místě, Kuba Manhart jako pátý a bramboru si odvezl Adam Vašíček. Bedna jen o kousek nevyšla.
Adam ale nebyl uspokojený několikaminutovým dětským závodem, tak se postavil na trať 30 km, kde jsme letos měli největší zastoupení. Na této distanci byl z našich v cíli nejrychleji Ivo Machek, který dojel na celkovém druhém místě a kategorii vyhrál. S devátým místem celkově a s bramborou v kategorii se musel smířit Milan Šrůta, následován Pavlem Hobrlantem (10/5) a Pepou Joštiakem (22/10). Všichni čtyři jeli v kategorii mužů nad 19 let. V juniorské kategorii dokončili Matěj Pulda na patnáctém a Adam Vašíček na šestnáctém místě z šestnácti závodníků. Obzvlášť Matějovi se moc nedařilo. Komu se ale dařilo, to byla Terka Martincová, která obsadila druhé místo v kategorii dívek do 18 let!
Na padesátce, kromě Štěpána Šedivého, měli všichni smůlu na defekty. Honza Lebduška od hrádeckého singltreku dobíhal po svých a i přesto skončil nakonec na velmi slušném devátém místě v kategorii (34. celkově), Štěpán Šedivý byl v kategorii dvanáctý (37. celkově), Martin Peroutka na trati řešil defekt zadního kola a dokončil na 27. místě v kategorii (74. celkově) a Jára Zelenka, který prakticky zničil zadní kolo, s obtížemi dokončil na 29. místě v kategorii a 79. celkově a raději by na toto umístění zapomněl.
Zlatým hřebem byla náročná osmdesátka, která i letos prověřila připravenost borců v náročných stoupáních ještědského hřebenu. Na této trati jsme měli jediného zástupce, Radka Kučeru, který zde svou kategorii ovládl a v celkovém pořadí se umístil na skvělém šestém místě!

Všem našim borcům gratulujeme!

Zpovědi našich závodníků si přečtěte níže…

Radek Kučera: „Vzhledem k výhře v kategorii jsou pocity parádní. Taky ale nebyla úplná špička v mé kategorii nebo jeli kratší trať. Moje klasika na tomto závodě, začátek je hrozně rychlej, takže ještě před Popovkou mi špička odjíždí, jedu svoje maximum, ale stejně od šestého kilometru sám. Tři hodiny bolesti a přesvědčování v každém kopci, abych nepolevil v tempu a někdo mě nedojel. Trať je krásná a těžká… a za barákem… co víc si přát?“

Ivo Machek: „Na domácím Bike Babí Léto většinou volím střední cca 50km trať. Vzhledem k tomu, že se následující den konalo další pokračování Pekla Severu, kde průběžně vedu kategorii, tak jsem výjimečně zvolil trať nejkratší, reálně cca 25 kilometrovou.  S převážně velmi mladými soupeři jsme se po startu vcelku rozumným tempem dostali pod první náročné stoupání z Cikánského koutu k Dolnímu Sedlu. Hned na jeho začátku ostře nastoupil Lukáš Kraus z Kupkola, následovaný Jéňou Skrbkem z Cyklolive a velmi drobným vrchařem Maxem Geislerem ze saského Sebnitz, s kterým jsem objel letošní Tour de Ralsko. Ročníky 2002 až 4, mladé pušky jak se patří. Tuhle trojici jsem měl další většinu trati nadohled, nicméně jsem vzhledem k očekávané náročnosti víkendu zvolil tempo diesel a Maxe s Jéňou (Lukáš jim kdesi odjel) jsem dojel až na konci Weissbachtalu ve sjezdu do Hrádku. Nejdřív jsem do jejich souboje o stříbro nechtěl zasahovat, ale na louce před hrádeckým singlem ve mě trochu bouchly saze, a kluky jsem předjel. Singl je moje oblíbená pasáž, vytvořil jsem si tam náskok, který jsem udržel až do cíle. Nakonec z toho tedy bylo 2. místo celkově a 1. v kategorii mužů nad 19 let. Kromě toho padlo i několik osobních rekordů a 2x KOM na Stravě, takže forma nabytá slovenským minisoustředěním je evidentně dobrá.“

Pavel Hobrlant: „V poslední době jsem velmi líným závodníkem a už jen přihlásit se na dlouhou trať mi připadá fyzicky velmi náročné. Při přihlašování na letošní BBL jsem tedy zvolil nejkratší možnou trať (na dětské závody v lanovém parku a přilehlém okolí mě bohužel nepustili) a v 11:30 vystřelil skoro z druhé lajny s partou dětí a několika starších zoufalců, kteří jsou na tom asi stejně jako já, vstříc asi 24 km dlouhé trati (v propozicích je 30 km, proto říkáme, že jsme jeli „třicítku“, vypadáme a připadáme si drsnější). Kdyby na startu vedle mě nestál Milan Šrůta a přede mnou Ivo Machek, připadal bych si jako na dětském tréninku i když, dozadu jsem se nekoukal. Jak jsme odstartovali, jelo se celkem v klidu, až jsem se divil, že jsem pořád tak vepředu. Na Cikáňáku mi to začalo odjíždět a čela jsem se neudržel, naštěstí mě v prvním stoupání předjely čtyři „děti“, kterých jsem se zuby nehty držel až k Lavičce a pořád jsem žil v naději, že by mě snad jejich vláček, ve kterém jsem vůbec nestřídal, mohl dovézt k Milanovi, který byl stále ještě na dohled. No fyzika je neúprosná a tak mi všichni čtyři odjeli ve stoupání do sedla pod Popovkou, s jejich průměrnou hmotností cca 50 kg se těch mých 88 kg nedokázalo srovnat. Sjezdem do Císařáku jsem tedy začal svou stíhací jízdu a zároveň úprk před bílým dresem, který se občas zjevil mezi stromy za mnou. Byl to boj, ve kterém se ale vůbec nic nezměnilo, nikdo mě nedojel a ani já nedojel tu „fantastickou čtyřku“ přede mnou. Už jsem se začal smiřovat s tím, že to tak zůstane, ale na Hadovce jsem minul jednoho z nich, toho nejmenšího, měl defekt, takže jsem udělal první zářez na představec a nastoupil jsem si, abych se pokusil o nemožné. Na konci Hadovky jsem spatřil trojici mladíků, kterak začíná stoupat Žitavskou cestou, to byla voda na můj (maso)mlejn, tak jsem si dal o pastorek těžší a roztočil turbíny, na chvíli jsem si i stoupnul. Jak začala cesta stoupat, zase jsem si sedl, ten pastorek tam vrátil a přidal k němu ještě asi čtyři, páč ten začátek je celkem prudký. Záhy jsem ale uviděl dres Cyklolive, kterak z trojice odpadá, tak mě to zas nakoplo ke stíhací jízdě. Trvalo mi to sice až pod Tobiášku, ale dojel jsem ho a hned jsem mu i ujel, abych byl ve sjezdu ze Lvího Buku před ním a užil si naplno palbu do Hrádku. Zvlášť kořenité pasáže dostaly s nákupem fulla úplně jiný rozměr. U České Brány jsem, celkem snadno, dojel zbývající dva kluky, jeli tak pomalu, že jsem si nestihl uvědomit strany a v momentě, kdy jsem je zleva předjížděl křovím, jsem na ně řval, že jedu vpravo. Takže jsem ze sebe udělal dementa a tímto se jim omlouvám. Cesta už byla volná a tak jsem si užil i hrádecký singlík a do cíle jim nadělil minutu a půl. Milana jsem ale nedojel, nakoupil jsem od něj dvě minuty a dojel na celkovém desátém místě, z čehož jsem měl celkem radost, tak je to lepší než být třeba čtrnáctý. V kategorii „těch, kteří závodí s ženami a dětmi“ jsem byl pátý a to nás tam takových bylo třicet… Opravdu tolik?“

Kompletní výsledky zde: https://vysledky.timechip.cz/#2020/27

Kompletní fotogalerie zde: https://www.zonerama.com/BikeBabileto/931105

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *