MALEVIL CUP
Desetičlenné zastoupení jsme měli na letošním ročníku kultovního maratonu Malevil Cup, který se konal netradičně poslední srpnovou sobotu a na netradičně pozměněných tratích. Tradiční ale zůstalo perfektní pořadatelské zajištění závodu a velmi silná konkurence.
Třicetikilometrová trať tentokráte přilákala naše mladé závodníky, kteří zajeli velmi dobré výsledky – nejlépe se ve své kategorii umístila Tereza Martincová, která nestačila pouze na taktéž hrádeckou Terezu Futó a obsadila tak druhé místo mezi juniorkami a 46. celkově. Na třináctém místě v kategorii juniorů přijel do cíle Kryštof Prchlík a celkově mu to stačilo na 20. místo. Pepa Joštiak si zabojoval hlavně s Terkou a v cíli dojel těsně před ní na 45. místě celkově a 11. v kategorii.
Padesátka byla nejobsazenějším závodem a byla rájem pro naše čtyřicátníky Iva, Járu, Milana a Martina, které doplnil třicátník Štěpán Šedivý. Ten zajel 56. místo v kategorii (123. celkově) poté, co se zdržel kolizí s jiným závodníkem, kterou sám zavinil. Výše zmínění starci ale zajeli pěkný závod. Ivo Machek skončil těsně za bednou a domů si odvezl pěknou velkou bramboru (20. celkově), Jára Zelenka se vešel do desítky (35. celkově), Milan Šrůta do dvacítky (18. v kat, 55. celkově) a Martin Peroutka, který se také zdržel štěpánovým pádem, se vešel do padesátky (48. v kat, 130. celkově).
Nejdelší trať letos dvakrát přejížděla Hvozd – dominantu závodu i Žitavských hor, kdo na to měl morál, kdo si tuhle jedinečnou příležitost nenechal ujít, dal si devadesátku. Z našich to byli Petr Strnad a Radek Kučera. Zatímco Petr vzal jako výzvu trať a se ctí ji absolvoval na 27. místě v kategorii (178. celkově), tak Radek se rozhodl potrápit soupeře a v ostré konkurenci mnoha eliťáků dokončil na skvělém 7. místě v kategorii a 33. celkově a své dojmy ze závodu shrnul asi takto: „Plán byl jasný, jet v klidu a užít si závod! V této konkurenci je bedna nesmysl, tak proč se totálně popravit? Hned od startu jsem jel svoje na pocit, že jedu sice svižně, ale dokážu takhle jet celý den 🙂 Bylo trochu na morál, když jsem jel oproti zbytku startovního pole docela pomalu, ale sám sebe jsem přesvědčoval, ať sem v klidu, že to bude dlouhý a na závodění bude dost času. Když mě předjela i holka, to jsem ještě nevěděl, že budoucí vítězka, to už bylo i na mě hodně a začal jsem trochu jet. Přišlo mi to jako pohoda, ale když jsem po závodě viděl výstup z tepáku, pocit byl jedna věc a tep druhá. Po pár kilometrech jsem holčině odjel a opět jel svoje pohodové závodní tempo, nikdo před ani za mnou, divné, skoro jako bych byl na výletě. Časem jsme se sjeli s dalšími závoďáky a bylo nás asi pět nebo šest. Tak nějak jsem jel jak na houpačce, chvíli mi připadalo, že jedem a potom že se zase vezem. V prvním kole, když se najelo do nejtěžší pasáže na Hvozd, s námi jel po defektu i Kristián Hynek a klábosil s týmovým kolegou, co jel v naší skupině. Koukal jsem, s jakou lehkostí odjíždí, jako kdyby jel po rovině… Začal sem taky trochu jet a nahoře jsem byl opět sám… Od té chvíle už jsem jel, aby to odsýpalo, ale pocitově v klidu – opět jen pocit :-). V druhém kole už sem věděl, co mě čeká a ve výjezdu z Hrádku potkávám týmáka Jardu, prohodíme pár slov a pokračujeme společně až pod Hvozd, kde měl Jarda drobnou krizi a trochu si zvolnil, já už bojoval jako o život, abych to vůbec vyjel. Nakonec jsem zajel výsledek, kterého si cením. Mělo to parametry, jak by řekl Jarda…“
Všem našim borcům gratulujeme!
