Domů » REPORTY » MALEVIL CUP

MALEVIL CUP

Zář 17, 2020
Publikoval:
174 přečtení

Desetičlenné zastoupení jsme měli na letošním ročníku kultovního maratonu Malevil Cup, který se konal netradičně poslední srpnovou sobotu a na netradičně pozměněných tratích. Tradiční ale zůstalo perfektní pořadatelské zajištění závodu a velmi silná konkurence.

Třicetikilometrová trať tentokráte přilákala naše mladé závodníky, kteří zajeli velmi dobré výsledky – nejlépe se ve své kategorii umístila Tereza Martincová, která nestačila pouze na taktéž hrádeckou Terezu Futó a obsadila tak druhé místo mezi juniorkami a 46. celkově. Na třináctém místě v kategorii juniorů přijel do cíle Kryštof Prchlík a celkově mu to stačilo na 20. místo. Pepa Joštiak si zabojoval hlavně s Terkou a v cíli dojel těsně před ní na 45. místě celkově a 11. v kategorii.

Padesátka byla nejobsazenějším závodem a byla rájem pro naše čtyřicátníky Iva, Járu, Milana a Martina, které doplnil třicátník Štěpán Šedivý. Ten zajel 56. místo v kategorii (123. celkově) poté, co se zdržel kolizí s jiným závodníkem, kterou sám zavinil. Výše zmínění starci ale zajeli pěkný závod. Ivo Machek skončil těsně za bednou a domů si odvezl pěknou velkou bramboru (20. celkově), Jára Zelenka se vešel do desítky (35. celkově), Milan Šrůta do dvacítky (18. v kat, 55. celkově) a Martin Peroutka, který se také zdržel štěpánovým pádem, se vešel do padesátky (48. v kat, 130. celkově).

Nejdelší trať letos dvakrát přejížděla Hvozd – dominantu závodu i Žitavských hor, kdo na to měl morál, kdo si tuhle jedinečnou příležitost nenechal ujít, dal si devadesátku. Z našich to byli Petr Strnad a Radek Kučera. Zatímco Petr vzal jako výzvu trať a se ctí ji absolvoval na 27. místě v kategorii (178. celkově), tak Radek se rozhodl potrápit soupeře a v ostré konkurenci mnoha eliťáků dokončil na skvělém 7. místě v kategorii a 33. celkově a své dojmy ze závodu shrnul asi takto: „Plán byl jasný, jet v klidu a užít si závod! V této konkurenci je bedna nesmysl, tak proč se totálně popravit? Hned od startu jsem jel svoje na pocit, že jedu sice svižně, ale dokážu takhle jet celý den 🙂 Bylo trochu na morál, když jsem jel oproti zbytku startovního pole docela pomalu, ale sám sebe jsem přesvědčoval, ať sem v klidu, že to bude dlouhý a na závodění bude dost času. Když mě předjela i holka, to jsem ještě nevěděl, že budoucí vítězka, to už bylo i na mě hodně a začal jsem trochu jet. Přišlo mi to jako pohoda, ale když jsem po závodě viděl výstup z tepáku, pocit byl jedna věc a tep druhá. Po pár kilometrech jsem holčině odjel a opět jel svoje pohodové závodní  tempo, nikdo před ani za mnou, divné, skoro jako bych byl na výletě. Časem jsme se sjeli s dalšími závoďáky a bylo nás asi pět nebo šest. Tak nějak jsem jel jak na houpačce, chvíli mi připadalo, že jedem a potom že se zase vezem. V prvním kole, když se najelo do nejtěžší pasáže na Hvozd, s námi jel po defektu i Kristián Hynek a klábosil s týmovým kolegou, co jel v naší skupině. Koukal jsem, s jakou lehkostí odjíždí, jako kdyby jel po rovině… Začal sem taky trochu jet a nahoře jsem byl opět sám… Od té chvíle už jsem jel, aby to odsýpalo, ale pocitově v klidu – opět jen pocit :-).  V druhém kole už sem věděl, co mě čeká a ve výjezdu z Hrádku potkávám týmáka Jardu, prohodíme pár slov a pokračujeme společně až pod Hvozd, kde měl Jarda drobnou krizi a trochu si zvolnil, já už bojoval jako o život, abych to vůbec vyjel. Nakonec jsem zajel výsledek, kterého si cením. Mělo to parametry, jak by řekl Jarda…“

Všem našim borcům gratulujeme!

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *