Domů » FOTOGALERIE » TOUR DE ZELEŇÁK

TOUR DE ZELEŇÁK

Zář 17, 2020
Publikoval:
105 přečtení

První záříová sobota je vždy ve znamení Tour de Zeleňák a nejinak tomu bylo i 5.9.2020. Na startu se nás sešlo celkem slušných 8 kusů, závodili jsme ve třech variantách závodu a výsledky by se snad daly nazvat i celkem dobrými, považte…

OBR ZELEŇÁK měl od nás jednoho zástupce a tím byl Radek Kučera, který obsadil 6. místo z 58 borců v jeho kategorii, v celkovém pořadí to stačilo na 34. Místo, ale nutno podotknout, že konkurence zde byla OBRovská!

CLASSIC ZELEŇÁK je samozřejmě tou nejtradičnější variantou závodu a tam nás reprezentovali půl napůl mladí s těmi zkušenými. V kategorii čtyřicátníků to byl bramborový Ivo Machek, jehož 4. místo z 97 závodníků v kategorii (17. celkově) bylo tradičně skvělé, i když Ivo sám úplně spokojený nebyl. Ve výsledkovce čtyřicátníků doplnil Iva ještě Martin Peroutka na 34. místě (140. celkově), který zajel svůj dobrý standard. Dva zástupce jsme měli v juniorech, z nichž 21. dojel Kryštof Prchlík a 35. Matěj Pulda…

Rozšířila se nám skupinka bikerů, kteří přijeli obhájit loňské vítězství Honzy Lebdušky v tomto vloženém závodě a poměřit síly se silničkáři. Honzova skvělého úspěchu se jim dosáhnout nepodařilo, tak se alespoň Milan Šrůta, po kolizi v cílové rovince, dobelhal na pódium pro bronz. Honza Lebduška dojel na pátém místě a Pavel Hobrlant ho následoval jako šestý. V této kategorii dokončilo 36 bikerů.

Zde jsou pocity našich borců…

Radek Kučera: „Abych měl dobrou pozici na startu, tak si ji bez rozjetí šel rovnou vystát. Doufal jsem, ač marně, že když jedu dlouhou, pojedeme ze začátku rozumně a v klidu se zahřeju… No, realita byla trochu jiná a hned jak odjely zaváděcí motorky, elita do toho práskla a bylo po zahřívání. Připadal jsem si jako bych jel desetiminutový interval, akorát se mi zastavili stopky… 🙂 Po 10 minutách závodu mám tep 180, snažím se udržet v balíku a říkám si… to bude zábavné sklouznutí s kamarády. První hodina průměrem něco málo přes 40 km/hod asi hovoří o všem.  Ke konci ještě začalo pršet, takže v tomhle kalupu to bylo docela nebezpečné, hlavně sjezdy. No a tak to pokračovalo až do cíle, hlídaní pozice, na větru se schovat, v kopci tam nezůstat a nepokazit technický dojezd. Jelo nás cca 15 a ke konci jsme spurtovali cca 4-5, byl sem 3. z naší skupiny, takže dobrý, blbý bylo, že oba přede mnou byli z mé kategorie…“

Ivo Machek: „Pocity před závodem? Na pytel, celý týden jsem se necítil dobře, k tomu moc nespal, před startem nevolno, zvracení. No nic, start z první řady, na kopec to trochu nechutnalo, budiž. Dál se jelo v klidu, nikdo se moc nikam nehnal, k čemuž vedla letošní změna trati s výraznějším kopcem před závěrem. V Poustevně jsem se takticky chtěl procedit z čela, přesto jsem byl nahoře vepředu. Že by moje špatné pocity nebyly objektivní? Dále přesun do Šluknova, na náměstí to předem mnou spadlo, drobná ztráta, OK. Dál tempo rozumné, ale zrovna křídla jsem necítil. Po prvním zhoupnutí se za to vzalo a kluci mi udělali pápá, nebyl jsem schopnej zrychlit. Zeleňák se ale nevzdává, takže jsem jel v tu chvíli maximum a nakonec dokonce dojel vloni čtvrtého Silvia Hauschilda (já byl 3. o pár desetin) akorát na vrchařské prémii. Dolů na Křečany se zformovala skupinka a před Rumburkem jsme dojeli vloni v katce prvního Libora Bartůňka. Takže jsem byl asi zpět. Jenže nohy jsem nechal kdesi vzadu. Nájezd do poslední zatáčkové sekce v pohodě, pozici na cílové rovince jsem si vytvořil dobrou, 1. Libor, já tam najížděl 4., pěkně schovanej. Ale pak šlo o hrubý výkon a ten jsem fakt neměl, utržení z háku, předjelo mě asi pět lidí a z toho dva v kategorii. Nakonec tedy 4. v kategorii o 0,4 s. Za Silviem, hezky mi to vrátil z loňska. Na druhého 0,9 s. Jak mi psal Jára, jestli to někdy bylo o fous, tak dneska. Škoda, škoda, škoda, tahle varianta trati, kde bych teoreticky v lepším stavu mohl rozhodnout v posledním kopci, se už opakovat nebude. Takže za rok zase sprintová loterie, no snad bude pořádně pršet, to jediné mi totiž na standardní trati hraje do karet.

Pavel Hobrlant: „Po loňském úspěchu jsme do závodu vstupovali s jasným cílem – obhájit Lebduchovo vítězství a k tomu obsadit kompletní podium v kategorii MTB ještě spolu s Milanem Šrůtou! Tomu jsem přizpůsobil přípravu a s cílem naladit formu jsem ani nejel Malevil týden před Zeleňákem. No, ladil jsem doma mezi postelí a záchodem, protože mě postihla nějaká sr*cí (čti „srací“) virózka, takže v týdnu před závodem jsem se radši šetřil a nedal si ani žádnou z tradičních časovek na rozjezd. S Milanem jsme vymysleli taktiku, v plánu bylo roztrhat to v Jiříkově a za ideálních podmínek vytvořit s Lebduchem týmovou letku, vydržet až pod finální kopec a tam si to rozdat mezi sebou. Naplánováno bylo krásně, ale celé to vzalo za své hned na startu, kde nám odjel pozdější vítěz závodu a toho už jsme neviděli. Nevadí, na bedně jsou tři místa. Do Jiříkova jsme dorazili všichni v druhé skupině a oproti mým předpokladům a propočtům tam bylo až moc bikerů. Zhruba v půlce kopce došlo k plánovanému trhání skupiny, bohužel jsme ji ale netrhali my, nýbrž jeden z Classico silničkářů a do háku mu nastoupil jen Milan a jeden z konkurenčních bikerů. My jsme s Lebduchem ztratili, ale na kopci jsme byli na dohled, spolu s námi ještě vytáhlý německý biker s plášti hodně na hraně pravidel. V následující rovince, která předchází sjezdu do Šluknova, jsem takticky nestřídal a bylo vidět, že nestřídá ani Milan v úniku, tak jsem ve sjezdu zalehl na horní rámovou trubku, což mě vystřelilo ze skupiny a dost mě to přiblížilo k Milanovi, který pořád poctivě nestřídal. Tempo v jeho skupině ale bohužel udával classicář s druhým bikerem a ti se mnou tak nějak nechtěli počítat, což mělo za následek, že jsem se ve Šluknově pěkně vyvětral, utratil cenné síly, protože ani skupina za mnou mě ne a ne dojet a já si tak jel za své někde mezi nimi. Za Šluknovem mě vytroubili policajti jedoucí na čele balíku z trati Obra, do kterého jsem měl v plánu nastoupit, ale ani jsem si s eliťákama neškrt a posbíral mě až Lebduch se svou skupinou ve stoupání na Partyzána. Na vrcholu prémie se nám všem podařilo nastoupit do druhé skupiny z Obra, která už jela trochu snesitelné tempo… až do sjezdu k vlakovému přejezdu nad Velkým Šenovem, tam už jsme byli rádi za místo na chvostu skupiny, ty silničky proti bikům fakt letí! Přesně v momentě, kdy jsem přejížděl koleje, začala blikat světla a já si tak vzpomněl na to, jak popisoval Lebduch situaci, že tu minulý rok postával s eliťákama z Obra a čekal na průjezd vlaku. Letos jsme tedy načasovali dobře. Skupina Obr silničkářů do následujícího kopce nejela až tak rychle, takže jsme stačili a to nás přiblížilo k Milanovi, jenže zrovna ve chvíli, kdy skupina dojela Milana, začalo se zrychlovat a my s Lebduchem byli na chvostu, takže nás orvali a Milana odvezli s sebou. Jak jsme zůstali sami, začal jsem se smiřovat s tím, že s Lebduchem letos tu bednu nedáme a dojedeme na 4-5 místě. V dlouhé klesavé pasáži do Poustevny jsme to jeli hlavně za Lebduchovy síly, ty moje už docházely a já nebyl schopen mu prostřídat. V tomhle stavu si vždycky vzpomenu na všechny ty tréninky silové vytrvalosti, které jsem neabsolvoval. Těsně nad Poustevnou nás spláchla další skupina, kde byl i Milanův kámoš Rejžák jedoucí na classico, ten tak s náma střídavě byl a nebyl, vždycky někde odpadl a pak přijel s další skupinou, což bylo docela zábavné sledovat… Už jsem rezignoval a od stoupáku v Poustevně jsem si jel svoje tempo, Lebducha jsem vyslal do úniku a i když jsem ho měl pořád na dohled, nebyl jsem schopen ho dojet. Od Vilémova nás začali dojíždět i chlapci z krátké trati, ale byli to ti rychlejší a na ně moje síly také nestačily, takže jsem jel většinu za svý, v podstatě až do cíle. V posledním stoupání mě začaly chytat křeče snad do všeho, do čeho jsem je mohl dostat, takže jsem všechno musel jet volněji a hlavně v sedle. V prostřední pasáži mě předjel německý biker, kterému jsem naplánoval šesté místo. On byl ale jiného názoru a posléze spláchnul i Lebducha a dojel si tak pro bramboru. Naštěstí už mě do cíle žádný jiný biker nedojel a já tak udržel alespoň to šesté místo. Ne, že by mě nějak uspokojovalo to, že jsem dojel v první šestině výsledkovky, ale na tu bídu jsem to uválčil aspoň takhle. Výhoda byla v tom, že jsem nemusel čekat na vyhlášení a dal si na základně v Jiříkově normální oběd a poobědní spánek pod dohledem rodiny… 🙂
Pořadatelům musím vyseknout poklonu, všechno fungovalo, jak mělo, jen to počasí na odpolední program mohli objednat lepší a taky změnit jízdní řády vlaků a bylo by to úplně perfektní. Zeleňáka už jsem jel několikrát v jeho Klasik podobě, jednou Obra a jednou na bajku, už mi teda chybí jen pořídit starou silničku a historický kolo, tak uvidíme, jak to pojedu za rok… ale určitě pojedu!!!“

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *