Domů » BLOG » MICHAL SIKORA

MICHAL SIKORA

Čvn 16, 2021
Publikoval:
115 přečtení

Nestává se moc často, abychom přijímali členy uprostřed rozběhnuté sezóny, ale slovo dalo slovo a my můžeme v týmu přivítat posilu v podobě Michala Sikory. Michal není nikterak aktivním závodníkem, je to hlavně vytrvalec, který ale jen těžko hledá limity. O tom svědčí nedávno proběhlá soutěž Do práce na kole, kterou vyhrál…

Michale, co pro tebe znamená výhra v soutěži do Práce na kole?

Že jsem splnil svůj plán a že jsem si dokázal, že na to mám 🙂

Znám pár lidí, kteří se během května dost mačkali, aby se v této soutěži umístili, ale u tebe vím, že jsi takový nezmar celoročně, ostatně o tom svědčí i fakt, že jsi měl na začátku června na kontě již více než 8000 km. Jak moc ses musel mačkat, abys Do práce na kole vyhrál?

Náročné to bylo, o tom žádná. Přece jenom nejezdím 3000 km každý měsíc 🙂 Navíc jsem si řekl, že když už se to jmenuje Do práce na kole, tak budu zapisovat jenom pracovní dny a víkendové jízdy do soutěže počítat nebudu. Stejně jsem počítal s tím, že víkend budu spíš regenerovat. Prvotní plán byl, že zkusím jezdit každý den z práce 100 km (kromě pátků, pátek je přece malá sobota, a to už se mi taky jezdit nechtělo). První týden byl asi nejhorší, pak už si tělo a hlavně zadek zvykly. Zkoušel jsem si i přidávat nějaké kilometry ráno, ale to jsem nejvíc vymáčkl 40 km, holt nejsem vůbec ranní ptáče. Poslední dva týdny už to byla spíš rutina, o to víc jsem si ale užíval krajinky, výhledy a všechna nová místa, která jsem díky výzvě objevil.

Do soutěže se započítávalo vše, co jsi v květnu najel, včetně dvou jízd – domů do Třince a zpět, které v součtu tvořily 10% tvého prozatímního nájezdu, tedy nějakých 800 km. Řekni nám něco o tomto výletu?

Výlet do Třince mě napadl až v průběhu soutěže. Ze začátku jsem měl trochu obavy, jak na každodenních 100 km z práce zareaguje moje tělo. Jelikož se mi ale jezdilo každý den líp a líp a počasí na konec května vypadalo taky dobře, rozhodl jsem se, že poslední víkend v květnu nechám auto odpočívat a zkusím to hecnout na kole. Vzal jsem si volno na pátek a pondělí, protože takový frajer, abych to zajel rovnou ze šichty, bohužel nejsem 🙂 Trasu z Liberce do Třince jsem si naplánoval horem přes Polsko. Vypadalo to na cca 370 km, ale udělal jsem pár kosmetických úprav, abych po cestě i něco hezkého viděl (hrad Pecka, přehrada Les Království, Babiččino údolí, Kłodzko, Jánský Vrch v Javorníku). Vyjížděl jsem v pátek ve 3:30 ráno. Začátek byl trochu kopcovitější, ale hnala mě představa, že odpoledne už to budou jenom samé rovinky. A taky mě hnal vítr, který naprosto neuvěřitelně tlačil celou cestu krásně do zad. Déšť hrozil, ale nakonec jenom trochu pokropil cesty přede mnou, aby se neprášilo. A jako třešničku na dortu jsem v závěru cesty v Karviné potkal Bogdana Kaletu, který jezdí Do práce na kole na Ostravsku a letos natočil neuvěřitelných 4263 km. Dali jsme spolu v Karviné jedno malé kolečko a pokračovali jsme na Třinec, kam jsem dorazil kolem 8 večer. Počítadlo km se nakonec zastavilo na 387 km. No a když jsem si vyzkoušel, že to jde jedním směrem, tak jsem přece musel po víkendové regeneraci jet v pondělí i zpátky 🙂 Start opět ve 3:30 ráno, trasa tentokrát spodem přes Olomouc a Hradec Králové, což bylo o trochu delší, ale mnohem rovinatější. A jsou tam parádní cyklotrasy podél železnice, např. ze Zábřehu na Českou Třebovou nebo z Ústí nad Orlicí na Choceň. Železnici jsem měl taky jako plán B, kdyby kolo nebo nohy vypověděly služby, ale nakonec jsem záložní plán využít nemusel 🙂 Vítr se přes víkend bohužel neotočil, a tak jsem s ním musel téměř celou cestu trochu bojovat. Pak se samozřejmě přidávala i únava a vyjet těch pár brdků mezi Turnovem a Libercem už i trochu bolelo. Do Liberce jsem dorazil ve 22:30 po 414 kilometrech. Nesledoval jsem vůbec zprávy, tak jsem byl v cíli velmi mile překvapený, že už jsou otevřené hospody, a mohl jsem to oslavit dvěma plzničkama 🙂

Mimochodem po tomhle výletu se všemi plánovanými i neplánovanými zajížďkami jsem pak nevěřil svým vlastním očím, že jsem soutěž Do práce na kole vyhrál o celý 1 kilometr.

Jaké další akce tě lákají? Máš v hledáčku nějaký závod?

Nejvíc mě láká zkusit si nějakou 24hodinovku. Už loni jsem přihlásil do Lichnova, ale závod byl 10 dní před konáním kvůli covidu zrušen. Pak se mi líbí Tour de Silesia, kde se jede 500km okruh. Nebo kousek od mého rodného Třince startuje vícedenní závod bez podpory Wisła 1200, kdy trasa kopíruje tok řeky Wisły z Beskyd až k Baltu. Pak mě ještě kamarádka lanaří už dlouhá léta na Krušnoton, ale zatím mi to pokaždé termínově nevycházelo.

No a moje srdcovka je Beskydská sedmička, na kterou se letos chystám potřetí. Jak moc neběhám, tak je to pro mě o to větší výzva, ale už ji mám dvakrát za sebou a hlavně loňskou 101 km dlouhou trať jsem si, můžu říct, i užil, když mi kolena vydržely až do finiše 🙂 Z běžeckých akcí se ještě pravidelně účastním MajDay v Třinci, ale pouze jako dobrovolník při přípravách a organizaci závodu.

Řekni také něco o sobě. Pracuješ v KSM Castings CZ jako tlumočník pro čínské kolegy. Jak ses k tomuto jazyku dostal? A jak se to tak vůbec přihodí, že se třinečák dostane do hrádecké fabriky?

Čínštinu jsem původně studovat vůbec nechtěl. Zajímala mě hlavně japonština, protože jsem kdysi hrozně žral japonské komiksy, literaturu a kulturu. Na Univerzitě Palackého v Olomouci, kam jsem se hlásil, ale byla japonština jenom dvouoborová, tak jsem si k tomu musel ještě něco vybrat. V japonštině se však kromě jejich vlastní abecedy používají i čínské znaky, a tak mě napadlo, že bych mohl studovat i čínštinu a budu se tak učit dvakrát to samé 🙂 Ale hlavně na čínštinu byly nejjednodušší přijímačky. No a v průběhu studia se to nějak překlopilo – zjistil jsem, že čínština je mnohem jednodušší než japonština. A katedra nám taky byla schopná zprostředkovat hodně stipendií do Číny, takže jsem v roce 2007/08 strávil školní rok ve Wuhanu, který od loňska znají všichni na celém světě 🙂 No a vzhledem k tomu, že s mou studijní kombinací v Třinci moc pracovních příležitostí není, jsem zvyklý cestovat za prací po celé republice. Dva roky jsem tlumočil např. v Continentalu ve Frenštátě pod Radhoštěm, před 7 lety jsem se mihnul v Liberci v Densu, léto 2018 jsem tlumočil pro kladenské LEGO… a od loňského února jsem v KSM v Hrádku.

A od letošního června v KSM HRÁDEK 🙂 Díky za rozhovor a vítej v týmu!

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *