Domů » REPORTY » SAMAT TOUR 2022

SAMAT TOUR 2022

Zář 1, 2022
Publikoval:
138 přečtení

Kultovního, leč malého závodu, konajícího se v Jiřetíně pod Jedlovou, se 27. srpna zúčastnil Honza Lebduška a dokončil na skvělém 7. místě z 21 závodníků v jeho kategorii. A kdyby nebylo pádu, mohlo to být ještě lepší, ale to si přečtěte v Honzově reportíku…

„Tak aby nepsal reporty ze závodů jen předseda, tak se taky o jeden pokusím. Nebude tak vtipný, ale o to se ani nebudu snažit.
27.8.2022 vyrážím, jako obvykle sám, směrem Jiřetín pod Jedlovou na již 19. ročník závodu horských kol Samat Tour. Když jsem se závodu  v roce 2018 zúčastnil poprvé, přijel jsem do Jiřetína na kole, a po závodě jsem se na kole zase vracel, dá se to, ale když jsem viděl ceny, jaké na závodníky čekají v tombole, říkal jsem si, příště už to riskovat nebudu, jedu autem, a od té doby se mi v Tombole i docela daří, vyhrál jsem tu po třetí. V závodě už to tak slavné nebývá, ale 3. flek v kategorii PROFI už jsem kdysi urval.
Když už jsme u těch kategorií tak trochu i k trati, závod se jede na okruhy, kdy jeden měří cca 2800 m a kategorie PROFI jede 5 okruhů, HOBBY 3 okruhy a ŽENY 2 okruhy. (občas pořadatel změní počet okruhů, letos se jelo takto). Jezdím trasu pro PROFI, za jen 3 okruhy bych se styděl.
Dříve byl závod udělán tak že se každý rok měnil směr jízdy, ale od toho pořadatel již upustil. Letos byla asi kvůli těžbě dřeva trasa trochu pozměněná, přidali jeden docela nepříjemný sjezd, jehož kvality umocnilo ještě deštivé počasí které  před závodem v Jiřetíně panovalo, no něco podobného asi jako v Hrádku. Jen možná ne taková smršť, ale pršelo vydatně. Okruh je jednoduchý, žádná technika.
Stojíme na startu, já cca v druhé lajně, do první se ani nemá cenu moc cpát, startuje se do kopce, a to mi moc nechutná, komentátor vyjmenovává závodníky, aby zjistil, že jsme na startu všichi přihlášení a za pár okamžiků startujeme. První dvě kola jedu, co to dá, abych se propracoval na nějakou solidní pozici, nikdo mi nefuňel na zadní kolo a abych dobře viděl na cestu před sebe, po dešti je to obzvlášť důležité. Ve třetím okruhu přichází jako obvykle na tomto závodě krize, přepálený začátek si vybírá svou daň, špatně se dejchá, stehna pálí, ale proto jezdíme závody že? Nicméně pozici neztrácím, všichni jsou na tom asi podobně. Ve čtvrtém okruhu se mi začíná jet zase dobře, a najednou koukám, že Kuba Conk, Jirka Švorc a Aleš Vohanka jsou nadohled, což jsou závodníci, kteří mě běžně porážejí, takže zase tak špatně na tom dnes nejsem. V posledním okruhu jedeme pospolu už jen 3, Kuba už naše tempo nevydržel. Chvíli jsem byl dokonce i před Jirkou Švorcem, jehož skalp by byl velmi cenný, a kdyby se k tomu podařilo porazit i Aleše Vohanku, tak to už by byl výsledek z říše snů. Nicméně, Jirka si bere svou pozici zpět a trochu nám ujíždí, takže mojí kořistí se může stát už jen Aleš Vohanka kterému visím za zadním kolem a přemejšlím kde bych ho mohl zkusit předjet. V hlavě mám místo, kde je nepříjemná ostrá levotočivá zatáčka, ve které leží zapomenuté vodítko na psa (bez psa), kterého jsem si všimnul  už při projetí dvou okruhů před závodem a které mě tam každé kolo sralo, protože bylo přesně v místě kudy bych normálně jel. Bohužel před závodem jsem byl línej ho o metr posunout, a tak si říkám „bacha na to vodítko“ a za ním ho předjedeš. No ale co čert nechtěl, zrovna místě, kde jsem chtěl zaůtočit mi ujelo přední kolo a už jsem se válel na zemi, naštěstí to bylo trochu do kopce, takže rychlost nijak vysoká. Přetočená řidítka, zaseklý řetěz a Aleš Vohanka pryč. Ale co bylo ještě horší, ze zadu se přiblížil další jezdec, který mě rezignovaného ještě do cíle předjel.
No nevadí, ani Jirka Švorc, ani Aleš Vohanka, ani onen neznámý na stupně vítězů nedosáhli, takže by mi šlo stejně jen o skalp dvou výborných bajkerů, což by se počítalo, ale na kdyby se tu nehraje, takže zase příště, a doufejme že lépe. Nakonec ani nevím kolikátý jsem skončil, protože se Luboši Bakusovi podařilo vyfotit ne výsledky kategorie Profi, ale počet projetých kol tak jak je zaznamenávali dámy při průjezdu cílem. Takže na výsledky si musím počkat až je zveřejní pořadatel.
Až nyní nastává nejzajímavější část celého klání, pivo, klobáska, limo, kafe a hlavně TOMBOLA. Přece hlavně kvůli ní jsem přijel autem. Losuje se z osudí třetí cena, 6pack piva Kocour, PROFI 11, moje číslo, hurááááá vyhrál jsem pivo, paráda. 🙂
Při dojídání klobásky se postupně rozdělují další ceny, a když je skoro vše rozděleno, nastává rozhodující okamžik, losují poslední cenu – POPELNICI. Ale co to vidím, popelnici vyhrává můj kamarád Zdenda Kohout, se kterým jsem nedávno diskutoval o tom, že taková popelnice je parádní výhra v tombole. 🙂 🙂 🙂 Za pár okamžiků, v době, když si to po snědené klobásce kráčím spokojeně k autu na mě Zdenda volá „vyměním popelnici za pivo“ neváhám ani minutu a už si podáváme ruku na stvrzení oboustraně výhodného kšeftu, Zdenda alkoholik, ne nadarmo vlastní palírnu alkoholu, a já popelář. 🙂
Ještě bych rád poděkoval Luboši Bakusovi za opět parádní fotky, a za rok se zase v Jiřetíně uvidíme na jubilejním 20. ročníku, doufám že ne posledním, jak hlasatel oznamoval, to by byla škoda.
Takže sportu zdar a Kette Rechts. :)“

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *